Mikuláš bez bázně a hany

Máte rádi svátek sv. Mikuláše a co vaše děti? Užíváte si tento svátek společně nebo ho používáte jako nástroj děti postrašit, aby vás více poslouchaly?

Nezlobit  

Mě nejvíce fascinuje, když se Mikuláš ptá: „Slibuješ, že už nebudeš zlobit ?!“.

Jenže co to vlastně znamená?

No většinou když dítě dělá něco, co se nám nelíbí a my (se) zlobíme potom.

My, kdo my?

Rodiče, učitelé, babičky, dědečkové, tetičky, strýčkové, sousedky, sousedi, úplně neznámí lidé na ulici, v dopravních prostředcích, v podstatě každý má pocit, že může dětem říkat, co mohou a co ne. Říkáme to mu výchova.

Některé představy o tom, jak by se dítě mělo nebo nemělo chovat máme podobné, ve spoustě věcí je to ale u každého trochu jinak.

Takže když má dítě slíbit, že nebude zlobit, čí požadavky do toho vlastně patří?

A kvůli čemu se na vaše děti zlobíte vy?

No, co jsem tak měla možnost pozorovat (i u sebe), je to často když něco rozbijí, poškodí, když jsou naštvaní a dávají to najevo, když moc dlouho kvůli něčemu pláčou, když se hádají, nedělají přesně to, co chceme a kdy to chceme, atd. Další možnosti si můžete doplnit sami.

Takže se po nich vlastně požaduje, aby slíbili, že:

• nebudou dělat chyby,
• nebudou vyjadřovat své emoce, to co oni potřebují a jak se cítí,
• budou umět číst myšlenky, aby vždy věděli, co komu vadí,
• se budou chovat tak, aby nikoho nenaštvali,
• … doplňte si sami.

Umíte si představit, že vy byste něco takového zvládli a takhle žili?

Já se snahu takto žít, teď dost pracně odnaučuji, protože to není k žití ani k přežití. A už vůbec nechci, aby něco takového museli slibovat moje děti, protože to prostě v jejich životě nevytvoří více, ale naopak.

Ale protože mám ráda tradice, svátky, pohádky, potkávání kouzelných bytostí, rozhodla jsem se to pojmout trochu jinak.

Mikuláš bez bázně a hany

Mikuláš většinou mluví o tom, co děti za ten rok udělaly či neudělaly, takže je to vlastně taková rekapitulace toho roku. A to není špatný nápad ohlédnout se za téměř uplynulým rokem a místo kárání se naopak pochválit za vše, co se nám povedlo. A proč chválit jen děti, proč nepochválit i sebe?

Protože ruku na srdce, jak často sebe a druhé v průběhu roku chválíte, moc ne, viďte?

Takže proč neudělat ze svátku sv. Mikuláše den, kdy sebe i ostatní pořádně pochválíme a ocením za to jakými úžasnými bytostmi jsou? 

A zároveň si můžete říci, v čem byste se chtěli posunout, a co byste chtěli zvládnout v tom dalším roce.

Jak je to u nás

Pro mě a pro manžela tak před Mikulášem nastává období, kdy se ohlížíme společně za uplynulým rokem a sepisujeme pro Mikuláše, co se nám a dětem povedlo, v čem jsem se posunuli, ale i v čem bychom se chtěli (mohli) zlepšit a na čem bychom chtěli (mohli) ještě zapracovat. To pak předáme Mikulášovi včetně dárečků i pro mě a pro manžela.

A když přijde Mikuláš, tak děti dostanou příležitost si sami uvědomit, co se jim povedlo a v čem by se chtěli zlepšit, protože je k tomu Mikuláš vybídneme. Dobře ale vědí, že i když by nic neřekly, nic se neděje a my s manželem jim alespoň ukazujeme, jak to máme my.

A pro mě to má ještě jednu velkou výhodu, můžu se těšit na dáreček.

Takže pokud se tomuto svátku vyhýbáte kvůli vašim nepříjemným vzpomínkám z dětství, tak možná nemusíte. Protože všechno může být příležitostí k něčemu novému a obohacujícímu. Jsme dospělí lidé a můžeme si přece jakýkoliv svátek upravit tak, aby vyhovoval nám i našim dětem. To je velká výhoda dospěláctví.

Mám ráda i symboliku tohoto svátku, kterou se snažím dětem předat.

Mikuláš jako ta naše vnitřní moudrost rozhoduje o tom, kdy je potřeba pomocníka anděla a kdy zase pomocníka čerta, protože někdy to v tomto životě bez čerta prostě nejde. 

Přeji vám krásný, pohodový a laskavý svátek sv. Mikuláše.