Je to strach nebo vzrušení?

Miluji jízdu na motorce. Vždycky jsem ji měla ráda, dokonce ještě předtím než jsem jí vůbec zakusila.

Pamatuji si, jak jsem říkávala mému tátovi, že mi jednou jednu koupí, a protože jsem s ním občas jezdila do jednoho obchodu s motorkami, měla jsem jich i pár vyhlídnutých.

Táta sice motorku nekoupil, ale já se zařídila po svém a  jednoho bezvadného motorkáře jsem si nakonec našla. 😉

Poprvé jsem se na motorce svezla asi v 19 letech v Americe. Jela jsem tenkrát v tílku, zavinovací sukni a bez helmy. Ale nikomu to neříkejte. 🤫 😉 Bylo to naprosto boží, ale už tenkrát jsem, kromě té radosti a nadšení z jízdy, vnímala strach.

Nenapadlo mě se tím zaobírat, ale od té doby, vždy když jsem jela na motorce, ačkoliv jsem to opravdu milovala a vyhledávala to, prožívala jsem i strach. 

Nezažila jsem žádnou vážnou nehodu, a ano dvakrát se mi stalo, že jsme ve velmi malé rychlosti motorku položili, ale nikdy se mi nic nestalo a ani na můj strach to žádný vliv nemělo. Bála jsem se stejně před i po. 

Začala jsem to postupně pozorovat a hlavně toužit potom, aby to bylo jinak. Tak nějak jsem tušila, že je to možné. A proto jsem začala hledat cestu, jak se nebát. Ale nic nefungovalo.

A teprve tak rok zpátky jsem se konečně dočkala a přestala jsem se bát nebo spíše pochopila, že to vůbec nikdy strach nebyl. Podařilo se mi to díky tomu nejskvělejšímu nástroji Access Consciousness®, díky otázce.

Odpověď byla jasná. „Vzrušení.“ Od té doby už se nebojím. I když ze začátku jsem si tuto otázku musela položit pokaždé, když jsem sedla na motorku. Teď už nemusím.

Moc ráda bych se s vámi podělila o tu změnu, kterou to ve mě způsobilo, ale těžko se mi hledají slova, která by to popsala.

Nejvíce tomu asi odpovídá pocit radosti a klidu zároveň a taky takové laskavé a elektrizující šimrání po celém těle. No prostě mňam!

A jak se tohle ještě zlepší?

Kde všude zaměňujeme strach za vzrušení?

Není nic jednoduššího, než vždy, když máte pocit, že se bojíte, tak si položit otázku.