Co se o sobě můžete dozvědět na dovolené

Možná právě proto že je zima a brzo tma, mám chuť Vám povyprávět o zážitcích z léta.

Letos o prázdninách jsme si s manželem nadělili dva prodloužené víkendy bez dětí. Věděla jsem, že si to užijeme, protože takových příležitostí nemáme mnoho, ale to co mi to nakonec dalo, mě mile překvapilo.

Krátce před první cestou na mě vykoukl v e-mailu článek Terezky Kramerové Bezpečné cestování v souladu s duchem místa a inspiroval mě, abych tyto výlety využila i pro další nenásilné sebepoznání a mojí cestu ke spokojenému vědomému životu.

Velká Fatra

Jako první jsme si naplánovali přechod Velké Fatry v plné polní (vyjma stanu a vařiče). Přestože jsem věděla, že moje fyzická kondice po 4 letech na rodičovské dovolené už není nic moc, rozhodla jsem se, že se chci z této dovolené vrátit plná energie, naučit se, jak energii načerpávat v běžném životě a jak ji udržovat.

Možná Vás teď napadne, že jsem úplný blázen.  😛

Nevadí, pojďme se podívat, jak to dopadlo.

Velká Fatra Velká Fatra

Dle očekávání nebyla dovolená žádné lehárko. Každý den jsem od rána do večera šlapala nahoru a dolů s těžkým batohem na zádech, cítila bolesti zad, nohou, kyčlí, kotníků a bůh ví, čeho ještě. Byly chvíle, kdy jsem se přemlouvala, abych udělala alespoň ještě jeden krok a pak ten další.  A přesto všechno jsem byla spokojená, šťastná a nakonec i odpočatá.

První přání splněno. 😉

A co ta zbylá dvě?

Po návratu mi problesklo hlavou: Proč bych se takhle nemohla cítit každý den? Proč by každý den nemohl být dovolenou? Teď už si možná klepete na čelo a říkáte si, že jsem zralá na blázinec. Dovolená každý den, kdo to kdy slyšel?!  😀

No já to slyšela u Stáni Stiborové a její krédo Žijte život, ze kterého si nemusíte brát dovolenou, mám moc ráda. Proto jsem se rozhodla podívat se tomu na zoubek.

Co jsem se dozvěděla?

Začala jsem se sama sebe ptát: V čem je ten rozdíl? Vždyť to byla dřina srovnatelná s tou v běžném životě. Co jsem tam dělala jinak?

A v myšlenkách jsem si začala přehrávat průběh celého dne na horách.

Zarazila jsem se hned u snídaně. 🙂 Můj ranní rituál byl totálně jiný. Po probuzení jsem se umyla, najedla se, protáhla se, oblékla se a naladila jsem se na nový den s jeho výzvami a pak teprve vyrazila na túru. Prostě jsem se věnovala sama sobě a ničemu jinému.

Vypadá to úplně normálně, že?

Jenže když se probudím doma, tak jdu nejprve uklízet kuchyňskou linku, dávat prádlo do pračky, chystat snídani dětem, atd… Kde jsem tam já? 

A tak jsem si uvědomila, že se takhle připravuji o spoustu energie hned na začátku dne.

Rozhodla jsem se to změnit, ale ukázalo se, že to nebude tak jednoduché. Mám tento uklízecí vzorec opravdu silně zafixovaný, jak se můžete přesvědčit vnásledujícím příběhu.

... Jednou ráno po dovolené

Probudila jsem se a řekla si: "Tak dneska se na to budu soustředit a budu se věnovat nejprve sobě a pak teprve začnu pracovat!".

Vyrazila jsem do kuchyně, že si udělám snídani, ale linka byla zaplněná špinavým nádobím. "Dobře, jen si udělám prostor na lince a hned potom začnu chystat snídani" chlácholila jsem se. Jenže jak jsem začala skládat nádobí do myčky, pokračovala jsem i s nádobím ve dřezu. Když jsem začala sbírat nádobí ze stolu, zarazila jsem se. Zase jsem se chytila do své uklízecí pasti. "Vždyť si chci udělat snídani! " vzpoměla jsem si.

Nechala jsem nádobí nádobím a začala chystat snídani.

V tom můj syn zahlásil, že se vykakal, a tak jsem mu šla utřít zadeček a vynést nočník. V koupelně, kde jsem umývala nočník, jsem ale automaticky začala dávat prádlo do pračky. Opět jsem se zarazila, přestala s tím a vydala se do kuchyně konečně udělat snídani.

Jenže jsem u počítače zahlédla špinavou misku po dětech a ještě zjistila, že je špinavý stůl. Šla jsem ho utřít. Čistím obzvláště odolný flek a v tom mi v hlavě začne blikat červené světélko a já už na sebe naštvaně křičím: "To snad není možný, chtěla sis přece udělat tu snídani, jak to že zase něco uklízíš!" 🙁

Teprve potom se mi podařilo dodělat si snídani a musím říct, že to byla pěkná fuška.

Je Vám to povědomé? Pokud ano, jak jste na tom s energií, máte jí dost? Nabíjí Vás takové ráno nebo máte po něm spíše pocit, že byste potřebovali pauzu?

Mám teď v plánu na tom zapracovat, protože tahle energie se mi bude hodit. A co vy?

To ale není všechno!

 

V průběhu dne jsem …

  • Často a pravidelně jsem odpočívala.
  • Když jsem vystoupala na vrchol hory, nejenže jsem si zaslouženě oddechla, ale také jsem si to pořádně užila a vychutnala. Naplno jsem si prožila pocity vítězství, že jsem to dokázala a vychutnala si úchvatné výhledy. A až když jsem se toho nabažila, pokračovala jsem dál.
  • Užila jsem si sebemenší drobnost, která mi dělala radost. Ať už šlo o pojídání lesních jahod, borůvek a malin, přes pozorování ptáků v povětří až po zajímavě zbarvené kobylky, které mi poskakovaly před nohama. Čím náročnější cesta byla, tím více jsem si těchto radostí užívala.

Když to porovnám s běžným režimem doma, tak se často zastavím už úplně vyřízená až na konci dne. Pokud se mi něco povede nebo něco dokončím, tak z toho mám samozřejmě radost, ale většinou hned myslím na to, co dalšího je třeba udělat. A drobnosti, co mi dělají radost, mám v každodenním životě taky, jen jim nevěnuji pozornost.

A to je důvod, proč zatím není každý můj den dovolenou.

Dalším podstatným faktorem se ukazuje i to, že jsem si to vybrala a rozhodla se, že si to užiji. Věděla jsem proč to dělám a kam chci dojít. Nevadilo mi změnit směr i cíl, pokud bylo potřeba. A v těch náročnějších chvílích jsem věděla, že pominou.

V každodenním životě na to občas zapomínám, i proto se těžké doby pro mě stávají ještě náročnější a mnohem více vyčerpávající.

Jak v běžném životě energii  získám a udržím si ji

Tím, že nebudu energii zbytečně ztrácet a věnuji pozornost tomu, co mi ji dodává.

  • Ráno se nejprve věnuji sobě a pak teprve pracuji
  • Často a pravidelně odpočívám
  • Každého vítězství se pořádně nabažím a pak jdu teprve dál
  • Věnuji pozornost drobnostem, co mi dělají radost, a vychutnávám si je
  • Vím, že to co dělám, jsem si vybrala
  • Vím, proč to dělám a kam chci dojít
  • Užívám si cestu a jsem ochotna změnit směr i cíl
  • Vím, že těžké chvíle jednou pominou

Takže i moje další dvě přání byla naplněna. 🙂

Už vím, jak mít každý den dovolenou. Jupííí! 🙂 Teď tam ještě dojít. Chvilku to asi potrvá, ale to nevadí, stojí to za to.

Doufám, že Vás to inspiruje a napíšete mi, kde zbytečně ztrácíte energii Vy a kde jí naopak získáváte. Co Vás nabíjí?

A pokud byste nevěděli, co potřebujete k tomu, abyste energii neztráceli, jak se nabít a jak si energii udržet, klidně se na mě obraťte. I s tím Vám může pomoci koučování. 😉

S láskou Natálie

PS: Chtěla jsem Vám napsat i o tom, co mi přinesla druhá dovolená, ale protože jsem se hodně rozepsala, nechám to na další samostatný článek. Těšte se!

"Jsem žena na cestě vědomého života. Mojí vášní je sobě i ostatním lidem přinášet pocit, že naše životy jsou pouze a jenom v našich rukách. Více o mě se dozvíte zde
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů